O mě

Krásný den přátelé,

jmenuji se Marek a v době kdy píši tyto řádky, tak mi je 39 let. Jsem otcem dvou úžasných dětí. Čtyřleté dcery Magdalény a 8 měsíčního syna Matouše. Společně se svou ženou Michaelou a dětmi kráčíme cestou zvanou „ život ".

Samozřejmě bych vám zde mohl napsat jak bylo v mém životě vždy a vše sluníčkem zalité, úžasné a krásné :-). Jak všude kam jsem se podíval či šlápl byly jen kytičky co nádherně voněli... To bych vám ovšem lhal. Moje cesta životem nebyla vždy jednoduchá a lemovaná úspěchem, láskou, dobrotou, vlídností a porozuměním. A to již od dětství.

Narodil jsem se do rodiny jako druhé a poslední dítě. Mám staršího bratra a jak už to mezi sourozenci bývá, naše společné soužití nebylo vždy harmonické. Ono celé to dětství bylo složité. Hlavně při nástupu puberty a dospívání nastalo největší období temna :-). Období, kdy i moje cesta byla celá zahalená v mlze. 

Rodinné vztahy nefungovaly, rodiče se rozvedli a já si jako „správný puberťák" řekl, že si to teda udělám po svém. Cesta puberty a dospívání nebyla žádnou procházkou růžovým sadem. Trvalo to několik let, kdy jsem úplně ztratil svůj směr. V té době jsem myslel, že je již vše ztraceno, že já jsem ztracen. Neviděl jsem cestu ven z mlhy a sdělovat své pocity někomu z kamarádů, známých se mi opravdu nechtělo. Byl jsem na sebe moc tvrdý. Sdělovat či probírat své niterní záležitosti jsem tenkrát bral jako známku slabošství. 

Byla to opravdu velmi trnitá cesta plná překážek. A děkuji za to! 

Dnes jsem vděčný za všechny věci, které se mi staly. Díky všem okolnostem jsem mohl vyrůst a uvědomit si spoustu věcí. Přehodnotit své priority, postoj a náhled na celý život a svět. 

Z temnoty jsem se prodral až na světlo... A o tom vám budu vyprávět.