Jak zvládat hněv? 

Asi teď nebudu sám, když řeknu, že v životě jsou situace, které dokáží dostat člověka do varu. Naplní ho obrovskou dávkou hněvu, vzteku, zlosti a nebo jak já občas říkám "rozpálí mě to doběla". 

Je zajímavé pozorovat, co všechno nás dokáže vyprovokovat a dostat do takovýchto stavů. Každý z nás to má samozřejmě jiné. Někomu stačí opravdu velmi málo k tomu, aby začal třeba hned řvát, nadávat nebo mlátit kolem sebe věcmi. Jiný má svou pomyslnou hranici posunutou zase o kousek dál a ke stavu zlosti, naštvání a hněvu se přiblíží až po dlouhé době. Stejně tak máme všichni jiné spouštěče a mechanizmy jenž vedou k ventilaci, projevu. 

Pojme se teď podívat na tuto záležitost trochu jinak.

Nebudu se zde teď zaměřovat na nějakou určitou situaci. Ono je totiž vlastně skoro úplně jedno o jakou situaci se jedná. Jestli jde o konflikt v práci s kolegy, šéfem, venku s kamarády, doma s rodiči či sourozenci, s dětmi, úředníkem a nebo s manželem či manželkou. Vždy je výsledný efekt stejný a my se vlivem takových událostí dostaneme někam, kam mnohdy ani nechceme. Nezvládneme momentální přísun emocí, které se v dané chvíli vyplaví na povrch a my se necháme touto záplavou ovládnout, unést. Ventilujeme ven! Bohužel si mnohdy vybíráme na svou ventilaci blízké okolí. Takže to odnese rovnou někdo, kdo je poblíž nás a nebo se nám v blízké době "dostane pod ruce". Je to takové to pravidlo "někdo si odplivl na mne, tak já si odplivnu na někoho jiného" a rázem z toho máme řetězovou reakci. Neřešíme, jestli ten na koho "pliveme" má s danou situací něco společného. Prostě si ulevíme a pošleme to dál. Někdy si tímto "odplivnutím" ani nepomůžeme a naopak si stav ještě zhoršíme a rozšíříme negace. 

Co s tím?

Pokud se chceme v určitých situacích chovat jinak a záleží nám na tom, aby jsme za vzniklých podmínek a okolností i jinak reagovali, je důležité si říci "proč". Proč se mě některé věci, slova, události dotýkají či mě zraňují? Proč to ve mě vyvolává takovou vlnu negativní energie a proč to beru tak osobně? Proč takto reaguji?

Ano, jedna z věcí je ta, že vzniklé události bereme moc osobně a druhá, že nemáme v sobě zpracované některé procesy. 

Někdy se prostě objevíme na místě a v čase, kdy si na nás někdo vylije zlost. Vypustí na nás své emoce a vše co v něm je. Bez toho aniž by řešil, jestli je to oprávněně a nebo ne. Vždy je důležité si zachovat chladnou hlavu. Nenechat se hned ovládnout vlnou emocí a jejich náporu. Zachovat si určitý odstup a nebrat si to osobně. Nevíme, jestli právě stojíme na pokraji vzniku řetězové reakce "plivnutí", nebo jestli ten, kdo na nás pouští a ventiluje svou energii, má zrovna jen špatnou náladu nebo se mu událo něco nemilého. Zůstaňte vědomí a klidní. Mnohdy není v takových situacích potřeba ani reagovat. Stačí člověka vyslechnout, nechat volný průběh jeho emocím a tím uvolnit napětí. Nenaskakovat na stejnou vlnu a nebo ještě hůř, nenechat se ovládnout našim egem. 

Naše ego dovede být strašně malicherné a vztahovačné. Často se nechá vtáhnout do děje, aniž by muselo, protože to bere jako obranu, protiútok. Reaguje tak na děj, který se ho vlivem nějakých nezpracovaných událostí a emocí hluboce dotýká. Je vytvářen konflikt duše a ega. Následně pak dochází k projevení se a vyventilování. Emocionální nerovnováha. Tyto nezpracované emoce, události mohou pocházet z našeho dětství, puberty, dospívání atd. Je tedy záhodno si uvědomit čím jsme si prošli a co se nám v dané situaci nelíbí. Odkud to pochází. Když vykročíme na cestu objevování a poznávání, tak se mnohdy musíme dopravit ve své mysli velmi daleko, hluboko, aby jsme rozklíčovali důvod naší nerovnováhy, disharmonie. 

Jako příklad uvedu děti. Naše děti jsou vynikajícím zrcadlem, které nám ukazuje, co vše nemáme zpracované. Vytahují z nás pocity, emoce a vzorce chování, které jsou ukryty v našem podvědomí. Určitě si pamatujete na nějaké okamžiky ze svého dětství. Okamžiky, kdy jste se snažili objevovat svět a zkoumali funkčnost věcí, materiálů apod.. Jste objevující dítě a nechápete, že se může něco rozbít. Nevíte, co je skleněné, porcelánové, drahé nebo jinak cenné. Neuvědomujete si následky a prostě objevujete, učíte se. Ovšem v očích dospělých je to bráno tak, že zlobíte a záměrně věci ničíte. Vždyť vám minimálně tisíckrát řekli, ať to necháte být, ať to neděláte. Vlivem těchto událostí nastupuje vlna emocí. Následně přichází pokárání, křik a nebo fyzický či psychický trest. Tyto obrazy a emocionální stopy v nás zůstávají uloženy a když se později dostaneme do podobné situace, tak velmi často reagujeme stejně, jako naši rodiče tenkrát, když jsme byli děti my. Toto vše má na starosti naše ego - naše malé vnitřní Já, které se cítí neuznané, nedoceněné, nepochopené. I já se občas chytnu u toho, jak říkám svojí dceři věty, které mi říkali moji rodiče a nebo když vyplave na povrch vzorec chování, který ve mě uchovali máma s tátou. Každý si v sobě neseme určité informace.

Hra ega je veliká a záludná a pokud chceme vystoupit z kruhu, musíme začít dělat věci jinak. Připravte se na to, že se bude vaše ego bránit seč to půjde jen proto, aby se (vás) uchránilo od spousty bolesti. Bude se snažit vás vracet stále zpět a nebo vytvářet pseudo-efekt v podobě jakéhosi štěstí a pocitu zvládnutí situace. Vytvoří pomyslný neviditelný závoj, kterým vás zahalí a to vše pro svoji ochranu a bezpečí. Neberte však ego jako něco špatného. Dejte mu své uznání, protože díky němu jste přežili až dodnes. Poděkujte mu za to, co pro vás všechno udělalo, jak se o vás staralo. Poproste ho o změnu. O změnu dělání věcí jinak. Pro spojení se vaším egem a navázáním kontaktu můžete využít různé meditace, terapie, jógu či jiné techniky. Zvědomováním se postupně začnete zbavovat stresu, hněvu, zlosti či jiných neduhů.

Otevřete své srdce a vše půjde. Nebojte se vykročit a mít srdce na dlani. Protože, když jste vědomě otevření se srdcem v dlaních, nemůže vám nikdo ublížit ani zranit. Jen vy sami si můžete ublížit. 

Přeji vám krásné dny a spoustu zážitků.

PS: Kdyby jste kdykoliv potřebovali podporu, tak mi můžete napsat na e-mail. Nikdy nejste na nic sami.