Když jsem začínal psát tento článek, tak jsem vůbec nevěděl o čem přesně bude. Jak ho naformulovat a co za téma zvolit. V hlavě se mi totiž honí spousty myšlenek, věcí o které bych se s vámi chtěl podělit. Nevím, co je horší. Jestli to, když vás nic nenapadá a nebo naopak to, když máte zahlcenou hlavu informacemi. Nakonec jsem přece jen téma vybral. 

Tento článek bude věnován závislostem. Na své cestě životem jsem se setkal se spoustou lidí. Zajímavé bylo pozorovat, že většinou každý z nás si v sobě neseme určitý druh závislosti. Záměrně píši " většinou každý ", aby nedošlo k tomu, že se někdo nazlobí, protože jsem si dovolil napsat " každý ".. :-) Konfrontace se závislostí mě vedla k absolvování adiktologického výcviku, zakončeného závěrečnou zkouškou a certifikací adiktologa (pozn. Adiktologie je věda zabývající se závislostmi a jejich prevencí, původem, léčbou a výzkumem, poradenstvím a jinými souvislostmi).

Naše závislost začíná svou cestu již v bříšku mámy. Několik měsíců jsme si zde lebedili a díky spojení pupeční šňůrou jsme rostli, prospívali a vyvíjeli se až do okamžiku, kdy přišel čas opustit tento relativně bezpečný úkryt. Těsné spojení bylo přestřihnuto a my jsme byli nuceni popojít zase o kousek dál. Posunujeme tedy dále i svoji závislost. Potřebujeme mámu, aby nás nakrmila, přebalila, vykoupala či utišila, když nás něco bolí. Později se přidává potřeba trávit čas i s tátou, mít kolem sebe své vrstevníky, aby jsme si měli s kým hrát atd. Potřebujeme bezpečí a lásku. Z hlediska závislosti je toto období velmi důležité. Neboť to, co dostaneme nebo nedostaneme v dětství se odráží v našem dalším životě. S tím se pojí i to, jak probíhá soužití v rodině. Je-li vše v harmonii, či jestli probíhají doma denně nějaké hádky, násilí, dochází k nadužívání alkoholu, drog. Vše má návaznost na náš vývoj a to bez ohledu na to, jestli jsme měli dětství a dospívání klidné a nebo ne.  

Mohlo by se zdát, že je to takový začarovaný kruh. Někdo by možná řekl, " my jako děti s tím nemůžeme nic dělat a tudíž je jasné i to v co jsme vyrostli ". Ano, jako děti s tím asi nic nenaděláme a tak se naše Já postupem let formuje do určitého obrazu, vzoru. Všechny naše osobní prožitky v nás zanechávají  stopy a ty následně ovlivňují cestu, kterou se vydáme. Kam se posuneme a kterým směrem půjdeme, když dorazíme na rozcestí. Když pominu období prvního vzdoru, někdy okolo třetího roku věku dítěte ( pozn. ve třech letech toho moc neovlivníme ) je další blížící se křižovatkou puberta. Hormony v těle pracují a naše Já se zase o něco více projevuje. Malými krůčky postupujeme na cestě dál. Zde se již může projevovat určitý druh závislostí. V dnešní době převážně na sociálních sítích, hrách či jiné virtuální realitě. 

S přibývajícím věkem se může přidat alkohol, cigarety, drogy, násilí, kleptomanie či závislost na jídle, čokoládě, nebo na jiných lidech. Projevů závislosti je mnoho. Důležité je hledat příčinu vzniku závislosti a přiznat si, že nějakou závislost mám. A i tak ještě nemáme vyhráno. I když si přiznám svou závislost, je potřeba mít chuť a odvahu s tím něco dělat. Chtít vykročit a udělat ten první krok do neznáma. 

Cesta zvládnutí své závislosti s sebou totiž nese spoustu bolesti. Je důležité se dostat ke svým niterním pocitům, bolestným vzpomínkám a přijmout je se vším co s sebou přináší. Mnoho závislostí vzniká z důvodu volání o pomoc, nedostatečné lásce, ne-sebelásce. Tím, že se cítíme nemilovanými, nedokážeme milovat sami sebe, tak hledáme pocit lásky a bezpečí jinde. Utíkáme před sebou a tuto chybějící esenci nahrazujeme závislostí.

Je žádoucí neodsuzovat se za situaci v niž se můžete ocitnout. Nestavět se do pozice trpitele, pozice objeti. Cesty života jsou různé a někdy musí člověk jít po cestě dolů, aby se našel a uvědomil si jaké kroky má udělat. S pomocí se dá zvládnout každá stezka. Stačí sledovat ukazatele a nebát se požádat o pomoc. Dnes již existuje mnoho center, komunit, institucí v níž se dá požádat o pomoc a byla by škoda zahodit možnost vrátit se zpět na svou cestu. Kráčet opět po cestě života.